Michaela Fukačová

Michaela Fukačová se ke hře na violoncello dostala poměrně pozdě – až ve 14 letech. Přesto se díky své houževnatosti a mimořádnému talentu brzy zařadila mezi špičkové interprety. Rychlé úspěchy v prestižních soutěžích, mimo jiné na Pražském jaru, Mezinárodní Čajkovského soutěži v Moskvě či v nizozemském Scheveningenu, jí otevřely cestu na světová pódia. Je rovněž nositelkou ceny L. Rose ze soutěže W. Naumburga v New Yorku a řady dalších československých ocenění.

Studovala na brněnské Konzervatoři u B. Havlíka, na pražské AMU u A. Večtomova, v sólistické třídě Královské konzervatoře v Kodani u E. Bløndal-Bengtsson a dále u legendárních violoncellistů, jakými byli William Pleeth, André Navarra, Franco Maggini či Paul Tortelier. Za klíčová však považuje soukromá studia u Mstislava Rostropoviče.

Jako sólistka spolupracovala s předními českými, slovenskými i skandinávskými orchestry, ale také s Berliner Symphoniker, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, NHK Orchestra Tokyo, BBC Symphony Orchestra či Orchestra de Radio France. Na pódiu ji doprovázeli významní dirigenti včetně Jiřího Bělohlávka, Gerdta Albrechta, Eliahu Inbala či Libora Peška.

Hudební kritika oceňuje především výrazovou hloubku, oduševnělý projev a schopnost Michaely Fukačové strhnout posluchače niternou výpovědí. Nezapomenutelná je její spolupráce s houslistou Josefem Sukem, s nímž provedla například Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello. V komorní hudbě ji doprovázeli pianisté Josef Hála, Jan Panenka a především Ivan Klánský, s nímž natočila stovky koncertů a ceněných nahrávek – včetně první kompletní nahrávky violoncellového díla Bohuslava Martinů.

Dlouhodobě žije v Dánsku, přesto zůstává pevně spjata s českým hudebním prostředím. S Českou filharmonií absolvovala například japonské turné k jejímu 100. výročí.