Nedělní barokní koncert zaplnil Rotundu Květné zahrady

Nedělní barokní koncert zaplnil Rotundu Květné zahrady

Nedělní podvečerní barokní koncert v Rotundě Květné zahrady prozářily paprsky slunce i oslňující výkony účinkujících. Koncert s přiléhavým názvem „Moravský polibek Sasku“ téměř do posledního místa zaplnil majestátní prostor historické rotundy.

Na první pohled možná netypický, avšak příznačný, název byl zvolen pro ryze barokní koncert v autentickém prostředí Rotundy v Květné zahradě. Pomyslný polibek je v tomto případě vyslán do dalekého Saska dvěma hudebním velikánům Johannu Sebastianu Bachovi (1685 ̶ 1750) a Georgu Friedrichu Händlovi (1685 ̶ 1759) barokními skladateli – Georgem Muffatem (1653 ̶ 1704), Johannem Heinrichem Schmelzerem (asi 1623–1680) a Heinrichen Ignazem Franzem Biberem (1644–1704), jejichž díla jsou uchovávána v kroměřížském hudebním archivu. Sám hudební archiv je ojedinělý z hlediska své ucelenosti a je jedním z nejvýznamnějších a největších historických hudebních archivů středoevropského významu.

Již v úvodním Bachově Koncertu pro cembalo a smyčce d moll, BWV 1052 pocházejícímu z „lipského“ období, asi z let 1727-1733 se odráží nejen virtuozita, ale také víra a pokora. Tyto ideály jsou pak plně rozvinuty ve vokálně-instrumentálních skladbách. Chorálová kantáta Jesu, der du meine Seele BWV 78, ze které je duetto s gavottově vedeným basem Wir eilen mit schwachen, pak obsahuje téměř vše, co hudba vrcholného baroka přináší – afektové proměny, meditativnost i radostné očekávání, monumentálnost i intimitu.

Druhý polibek míří k rodáku ze saské Halle Georgu Friedrich Händlovi.  Také jeho tvorba, na rozdíl od většiny jeho současníků, nikdy nezmizela z povědomí hudebníků ani publika a inspirovala mnoho hudebních skladatelů. Pod vlivem italské opery tak byla vytvořena i třítaktová opera seria Serse (Xerxes) HWV 40, premiérovaná roku 1738 v Královském divadle v Londýně. Úvodní árie Ombra mai fù patří současně mezi Händelovy nejznámější melodie, nezřídka zaznívá také v orchestrální úpravě pod názvem Largo.

Oproti těmto dvěma barokním velikánům se může zdát tvorba zbývajících třech autorů méně výrazná, opak je však pravdou. Ve své době se jednalo o virtuózy a skladatele, působící ve významných hudebních centrech. Skladba Sonata Violino Solo datovaná rokem 1677 představuje jedinou dosud známou houslovou sonátu Georga Muffata. Sonáta se pak vyznačuje jasnou motivickou prací, která je uvozena již na počátku a stvrzena modifikovaným da capo uzavírající kompozici. Překvapivé přechody z durové do mollové tóniny, které vedou až enharmonickému vyznění středové části skladby jsou rozvinuty i v doprovodném cembalovém partu, kdy jako excelentní varhaník dal průchod svojí touze experimentovat s možnostmi klávesových nástrojů.

Taktéž Johann Heinrich Schmelzer byl vynikajícím instrumentalistou, působil jako houslista dvorní kapely na dvoře Leopolda I. a později byl jmenován císařským dvorním kapelníkem. Také díky Schmelzrovým autografům, je kroměřížská sbírka unikátní a  může se pyšnit několika díly, která se v ostatních hudebních centrech nevyskytují ani v opisech. I jeho Ciaccona in A odráží vývoj, jakým prošla houslová technika v habsburských zemích po hlavní italské vlně.

Heinrich Ignaz Franz Biber byl pak s Kroměříží spjat nejen zprostředkovaně skrz dochovaná díla, ale i fyzicky. I když ve službách biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelkorna působil pouze od roku 1668 do poloviny roku 1670, vepsal se nesmazatelně do vývoje kapely. Přes roztržku s biskupem po svém nečekaném odchodu do Salzburgu, zasílal i nadále autografy a opisy svých děl biskupovu trubači a skladateli Pavlu Vejvanovskému (asi 1639–1693). Také on se ale projevoval jako mistr houslové techniky a jeho kompoziční styl je založený na složitějším propracování vnitřních hlasů a technické náročnosti sólových houslových partů, a Arien à 4 jsou z tohoto pohledu pravým reprezentantem tohoto období ve středoevropském prostoru.

Na koncertu vystoupili:

Bella Adamová /zpěv/

Monika Woźniak /cembalo/

Kateřina Kněžíková /zpěv/

Barbara Maria Willi /cembalo/

Tomáš Netopil /housle/

Václav Křivánek /housle/

Pavel Nikl /viola/

Michal Raitmajer /violoncello/

Karel Pevný /kontrabas/

Atmosféru celého koncertu si můžete přiblížit alespoň na fotografiích v naší fotogalerii.

 

Texty o autorech zpracovala: Mgr. et Mgr. Kateřina Fajtlová, Ph.D., kurátorka a správkyně hudebního archivu, Muzeum umění Olomouc

I v dalších dnech bude možné navštívit koncerty a besedy zaměřené na klasickou hudbu. Detailní program a možnost nákupu i rezervace vstupenek je k dispozici na hudebnikromeriz.cz.

Více informací také na www.academykromeriz.com